LISA STANSFIELD   

Pokud se nepočítá výběr z roku 2003, tak jsou to už čtyři roky, co se na pultech objevilo poslední album Lisy Stansfield. Jedním ze zásadních rozdílů, alespoň na první pohled je jméno producenta. Na rozdíl od jejích posledních alb která produkoval Ian Devaney, je zde tentokrát uveden Trevor Horn (Frankie Goes to Hollywood, Yes, Seal, The Art of Noise, Tina Turner, Simple Minds...). Desku otvírá příjemná balada „Easier“, následovaná vypalovačkou „Treat Me Like a Woman“ s výborným frázováním. Nejen zvuk syntezátorů ve třetí skladbě „When Love Breaks Down“ evokuje osmdesátá léta, ale i celkové pojetí skladby a zpěvem se zde Lisa přibližuje k tomu, čím je dnes známá. To samé platí o „He Touches Me“. Chytlavé melodie, spolu s vkusnými aranžemi smyčců a vokálů, to je to, co je typické pro toto album. Stejně tak jsou všechny skladby protkány jedním spojujícím prvkem. Tím jsou texty, v nichž je slovo „Láska“ skloňováno snad všemi možnými způsoby. V baladě „Say it to Me Now“ kde po krátkém úvodu přechází do rozmáchlého refrénu předvádí, jak citlivě umí pracovat s hlasem. Je jisté, že její kořeny jsou v soulu a jazzu, ale na rozdíl od mnoha jiných zpěvaček současnosti si dokáže přizpůsobit pravidla žánrů podle sebe. V dnešní době, kdy je člověk ze všech stran bombardován Anastaciou, Christinou Aquillerou nebo u nás Martinou Balogovou, je tak tohle album příjemnou ukázkou, že není třeba dodržovat stereotypy, ale zachovat si svou tvář. Lisa Stansfield je bezpochyby výraznou osobností posledního desetiletí, a možná je to právě jejím anglickým původem, že je její přístup trochu jiný, než se nosí.